Editace stránky Klauzurní filmy a cvičení
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Varování: Nejste přihlášen(a). Pokud uložíte jakoukoli editaci, vaše IP adresa bude zveřejněna v historii této stránky. Pokud se přihlásíte nebo si vytvoříte účet, vaše editace budou připsány vašemu uživatelskému jménu a získáte i další výhody.
Editace může být zrušena. Zkontrolujte a pak potvrďte změny zobrazené níže.
| Aktuální verze | Váš text | ||
| Řádek 22: | Řádek 22: | ||
===inspirace k reportážím=== | ===inspirace k reportážím=== | ||
Jean Claude Carriere – scénář k dokumentární filmu (reportáži): <blockquote>Přišli za mnou tři mladí lidé. Chystali se přejet poušť v severním Mexiku od Tichého Oceánu, a protože věděli, že Mexiko dobře znám, přišli se poradit, jak z té cesty vytěžit film. (...) Nejprve vás napadne vzít mapu a poradit, aby navštívili určitá města a krajiny, jenže to je nudné jako četba z příručky. Můžete jen dodat, že tam potkají indiány a tak podobně, ale to se jen vyhýbáte příležitostem. Řekl jsem jim, ať se nedrží zeměpisných a národopisných banalit a napíší místo toho třebas příběh o mustangovi, protože právě v tomto kraji žije a vzniklo kolem něho množství legend a historek. Když tedy vyjeli, rozhodli se hledat ztracenou španělskou kolonu, která v kraji zmizela a z níž přežili pouze koně. Indiáni prý koně do té doby neznali, až tehdy si je ochočili a vycvičili. Tato struktura dodala filmu jinou dimenzi, oživila ho, aniž ho jen v nejmenším zbavila dokumentárnosti. Základní linie zároveň nevylučovala zapojení veškerých náhod: setkání se zajímavými lidmi, indiány, zkrátka jakákoliv dobrodružství. </blockquote> | Jean Claude Carriere – scénář k dokumentární filmu (reportáži): <blockquote>Přišli za mnou tři mladí lidé. Chystali se přejet poušť v severním Mexiku od Tichého Oceánu, a protože věděli, že Mexiko dobře znám, přišli se poradit, jak z té cesty vytěžit film. (...) Nejprve vás napadne vzít mapu a poradit, aby navštívili určitá města a krajiny, jenže to je nudné jako četba z příručky. Můžete jen dodat, že tam potkají indiány a tak podobně, ale to se jen vyhýbáte příležitostem. Řekl jsem jim, ať se nedrží zeměpisných a národopisných banalit a napíší místo toho třebas příběh o mustangovi, protože právě v tomto kraji žije a vzniklo kolem něho množství legend a historek. Když tedy vyjeli, rozhodli se hledat ztracenou španělskou kolonu, která v kraji zmizela a z níž přežili pouze koně. Indiáni prý koně do té doby neznali, až tehdy si je ochočili a vycvičili. Tato struktura dodala filmu jinou dimenzi, oživila ho, aniž ho jen v nejmenším zbavila dokumentárnosti. Základní linie zároveň nevylučovala zapojení veškerých náhod: setkání se zajímavými lidmi, indiány, zkrátka jakákoliv dobrodružství. </blockquote> | ||
| + | |||
| + | |||
Alberto Cavalcanti: <blockquote> | Alberto Cavalcanti: <blockquote> | ||
Nezpracovávejte zevšeobecněné náměty! Můžete napsat článek o poštovní službě, ale film (reportáž) musíte natočit o jediném dopisu.</blockquote> | Nezpracovávejte zevšeobecněné náměty! Můžete napsat článek o poštovní službě, ale film (reportáž) musíte natočit o jediném dopisu.</blockquote> | ||
| − | Herz Frank - i dokumentární reportáže musejí vycházet z nějaké životní filozofie: <blockquote>Nezřídka lze zaslechnout, že pravým dokumentárním filmem je reportáž, zatímco vše, co je poznamenáno autorským vztahem, záludnost. Je to pomýlené už v podstatě. Jsi-li vidoucí, chápeš-li mezilidské vztahy, souvislosti mezi jednotlivými fakty, které zaznamenáváš, pak i natočená reportáž bude obraznou už proto, že jsi schopen průniku do podstaty událostí. Velice často pronikavé oko reportéra, které ulpělo na nějakém charakteristickém detailu, vyhmátlo výraz člověka z davu, bezděčné gesto, ať už oběti či původce události, činí zaznamenanou událost živou, naplněnou smyslem. O tom to je. Reportáž, ačkoli právě ona je považována za pravou dokumentaristiku, bude stejně nepravdivá, jako i autorsky tendenční črta, je-li v ní zaznamenána jen vnější vrstva. (...) A netřeba zvláštní injekce, zvláštního rakursu, hudebního efektu atd. Stačí se jen vnímavěji zadívat na dění před sebou. Pak se reportáž změní na uměleckou a vypoví nejen o povrchu, který vidí všichni, ale i o jakémsi vnitřním napětí. (...) Trpělivost, vnímavost – to je hlavní přednost dokumentaristy. Jenže jenom trpělivost nestačí. V okamžiku, kdy pozoruješ život, musíš s ním navázat takový hluboký kontakt, abys neviděl jen to, co se právě teď děje, ale i předem vytušil, k čemu může dojít v nejbližším okamžiku a byl na to připraven... Připomíná to tanec s dobrým partnerem. V předtuše následující události je pro dokumentaristu velice důležité vybrat vhodné stanoviště pro kameru, vyznačit si úhel pohledu.</blockquote>Frederic Wiseman: <blockquote>Když jsem natáčel Nemocnici, celé dny se prakticky nic nedělo a potom se najednou sesypalo plno událostí najednou: nehody za volantem, oběti přepadení, narkomani, porody, atd. Film nakonec ukazuje právě tyto okamžiky spíše než dlouhé období předtím. (...) Dokumentární film je fikcí skutečnosti, ale současně si uchovává nevídanou přesvědčovací schopnost. </blockquote> | + | |
| + | Herz Frank - i dokumentární reportáže musejí vycházet z nějaké životní filozofie: <blockquote>Nezřídka lze zaslechnout, že pravým dokumentárním filmem je reportáž, zatímco vše, co je poznamenáno autorským vztahem, záludnost. Je to pomýlené už v podstatě. Jsi-li vidoucí, chápeš-li mezilidské vztahy, souvislosti mezi jednotlivými fakty, které zaznamenáváš, pak i natočená reportáž bude obraznou už proto, že jsi schopen průniku do podstaty událostí. Velice často pronikavé oko reportéra, které ulpělo na nějakém charakteristickém detailu, vyhmátlo výraz člověka z davu, bezděčné gesto, ať už oběti či původce události, činí zaznamenanou událost živou, naplněnou smyslem. O tom to je. Reportáž, ačkoli právě ona je považována za pravou dokumentaristiku, bude stejně nepravdivá, jako i autorsky tendenční črta, je-li v ní zaznamenána jen vnější vrstva. (...) A netřeba zvláštní injekce, zvláštního rakursu, hudebního efektu atd. Stačí se jen vnímavěji zadívat na dění před sebou. Pak se reportáž změní na uměleckou a vypoví nejen o povrchu, který vidí všichni, ale i o jakémsi vnitřním napětí. (...) Trpělivost, vnímavost – to je hlavní přednost dokumentaristy. Jenže jenom trpělivost nestačí. V okamžiku, kdy pozoruješ život, musíš s ním navázat takový hluboký kontakt, abys neviděl jen to, co se právě teď děje, ale i předem vytušil, k čemu může dojít v nejbližším okamžiku a byl na to připraven... Připomíná to tanec s dobrým partnerem. V předtuše následující události je pro dokumentaristu velice důležité vybrat vhodné stanoviště pro kameru, vyznačit si úhel pohledu.</blockquote>Frederic Wiseman: <blockquote>Když jsem natáčel Nemocnici, celé dny se prakticky nic nedělo a potom se najednou sesypalo plno událostí najednou: nehody za volantem, oběti přepadení, narkomani, porody, atd. Film nakonec ukazuje právě tyto okamžiky spíše než dlouhé období předtím. (...) Dokumentární film je fikcí skutečnosti, ale současně si uchovává nevídanou přesvědčovací schopnost. </blockquote> | ||
=Můj pohled na skutečnost, na které mi záleží= | =Můj pohled na skutečnost, na které mi záleží= | ||